Plavání s dugongy u Abu Dabbab: pravidla, etiketa a skutečné šance

Pokud si z tohoto průvodce odnesete jedinou věc, ať jsou to tato pravidla. Dugongové jsou chránění, snadno se stresují a špatné setkání může zvíře vyhnat z jeho pastviny na zbytek dne.

Nic z toho není složité. Jde hlavně o to zůstat v klidu a nechat zvíře, ať se v klidu nají.

Dugongové jsou mořští savci, nikoli ryby, a jejich nejbližšími žijícími příbuznými jsou spíše sloni než tuleni či delfíni. Místně se jim říká mořské krávy, což jejich chování docela vystihuje: pomalu spásají mořskou trávu po většinu dne.

Dospělý jedinec dosahuje kolem tří metrů a 400 kilogramů. Jsou klidní, pomalí a naprosto neškodní — vůbec se o vás nezajímají, což je přesně důvod, proč je tak snadné a zároveň tak zbytečné je vyrušit.

Každých pár minut vyplouvají k hladině nadechnout se a vracejí se k mořské trávě. Právě tento rytmus je třeba chránit. Zvíře, které musí neustále přerušovat pastvu, aby se vyhnulo plavcům, je zvíře spalující energii, kterou potřebuje.

Dugongové jsou organizací IUCN vedeni jako zranitelní vůči vyhynutí a populace v Rudém moři je malá a řídce rozptýlená. Nejde o běžné zvíře, které si užívá klidný den. Jednotliví dugongové jsou pro populaci důležití způsobem, jakým jednotlivé útesové ryby nejsou.

Zotavují se také pomalu. Samice rodí po dlouhé březosti jediné mládě, a to jen jednou za několik let. Populace, která ztrácí jedince, se rychle nevzpamatuje.

Druhým tlakem je jejich potrava. Dugongové jsou zcela závislí na loukách mořské trávy a ty jsou poškozovány lodními kotvami, pobřežní zástavbou a sedimenty. Chránit louku u Abu Dabbab je stejně důležité jako chránit zvířata, která na ní žijí — proto lodě kotví opatrně a proto byste nikdy neměli na mořskou trávu stoupat ani se jí prokopávat.

Zátoka Abu Dabbab, asi 30 minut severně od Marsa Alam po silnici, je nejznámější lokalitou dugongů na tomto úseku pobřeží a důvodem, proč výlet existuje. Její mělká louka mořské trávy je prvotřídní pastvinou.

Zátoka je chráněná a přístup je řízený. Vstupujete z pláže do mělké vody, která se svažuje postupně, což z toho dělá snadné šnorchlování — žádná přeplavba lodí, žádný hluboký vstup a v běžný den velmi slabý proud.

Tatáž louka živí usedlé želvy zelenavé, což je při nastavování očekávání skutečně užitečné vědět. Želvy spásají tutéž mořskou trávu a jsou k vidění na většině výletů. Dugong je vzácnější cenou téhož dne.

Raději si rezervujte s přesnými očekáváními, než abyste se poté cítili uvedeni v omyl, takže tady to je na rovinu.

Želvy: velmi pravděpodobné. Abu Dabbab má usedlé želvy zelenavé, které se denně pasou v mořské trávě. V běžný den většina hostů spatří alespoň jednu, často zblízka a beze spěchu, jak se pase. To je spolehlivá část výletu.

Dugongové: skutečně vzácní. Jsou samotářští, plaší a je jich málo. Pozorování je opravdovým štěstím, nikoli naplánovanou položkou programu. Kdokoli inzeruje zaručené setkání s dugongem, buď vás uvádí v omyl, nebo plánuje zvíře obtěžovat, aby ho vyvolal.

Naše rada je jednoduchá: rezervujte si Abu Dabbab kvůli želvám a klidné, snadné vodě. Dugonga berte jako bonus. Tak bude den dobrý tak jako tak — což, podle čísel, obvykle bývá.

Ve chvíli, kdy se dugong objeví, je pokušením plavat k němu. Udělejte opak.

Zastavte se a vznášejte se. Zůstaňte, kde jste, zůstaňte na hladině a nechte zvíře pokračovat vlastní cestou. Dugong, který se necítí pronásledovaný, se často bude několik minut dál pást pár metrů od vás — mnohem lepší než letmý pohled na jeho odchod.

Nikdy se nedostávejte mezi něj a otevřenou vodu, ani mezi něj a hladinu. Musí dýchat. Zablokovat tuto cestu je tou nejstresovější věcí, kterou skupina šnorchlařů může udělat, a obvykle právě to setkání ukončí.

Nepotápějte se k němu. Volné potápění nad pasoucím se dugongem ho z louky vyžene. Pozorujte ho z hladiny.

Držte skupinu rozptýlenou a za ním. Půlkruh lidí, který se stahuje, působí na jakékoli zvíře jako predátor. Průvodci skupinu záměrně rozestaví — řiďte se jimi.

Nepoužívejte blesk. Zvíře poleká a v mělké, jasně osvětlené vodě stejně vytvoří špatné snímky.

Je užitečné ho rozpoznat, protože většina lidí, kteří divokou přírodu vyruší, si to neuvědomuje.

Uvolněný dugong se pase se sklopenou hlavou, pohybuje se pomalu a vyplouvá v pravidelném rytmu. Vystresovaný přestane žrát, zvedne hlavu, prudce změní směr nebo vyplouvá častěji a krátce.

Pokud něco z toho vidíte, skupina je příliš blízko. Ustupte a dejte mu prostor. Docela dobře se může uklidnit a pokračovat — a pokud ano, získáte mnohem lepší setkání, než kdybyste ho následovali.

Totéž platí pro želvy. Želva, která opakovaně ruší svou cestu k hladině, protože jsou nad ní lidé, je poškozována, tiše, i když se navenek zdá, že se nic dramatického neděje.

Je snadné číst tohle všechno jako omezení. Je to spíš naopak.

Dobře spravované lokality si svá zvířata udrží. Abu Dabbab má stále dugongy i usedlé želvy, protože zátoka je chráněná a louka neporušená. Místa, která nechají návštěvníky mořské živočichy pronásledovat a tísnit, o ně přijdou — zvířata odejdou a provozovatelům zbude prodávat výlet do prázdné zátoky.

Praktická verze: klidné skupiny vidí víc. Každý průvodce vám řekne totéž. Hosté, kteří se tiše vznášejí a čekají, získají dlouhá, blízká setkání. Ti, kdo prudce plavou ke všemu, získají třicet vteřin ustupujícího zvířete.

Pokud váš průvodce lidi zavolá zpět nebo přiblížení zkrátí, není to opatrnost sama pro sebe. Je to důvod, proč tu příští sezónu ještě bude co vidět.